Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu. Integrovali jsme a derivovali jsme jak na vysoké, tak v posledním ročníku matematické větve gymnázia, kam jsem chodila. Neznám metodu prof. Hejného a nijak za ni nepléduji (článek o ní nebyl) , ale to, co jsme se učili na ZŠ i gymplu my, bylo zábavně podané a učilo nás to myslet. Tudíž vím z vlastní zkušenosti, že matemaitka se dá učit líp, než se to v současné době děje. A je škoda, že se líp neučí, přicházíme tak možná o mnohé talenty, které by tato společnost potřebovala. Souhlasím s paní (slečnou) Vaňkovou, že důležitý je učitel, a s panem Žíkoveckým, protože si myslím, že pochopil, co jsem chtěla říct. Matematika je pěkná věda, měla by nás učit myslet a ne vždy učí.

Autorko, někomu jde matematika, někomu tělocvik, někdo hezky kreslí a žádná forma výuka je nepředělá, aby uměli dobře to, co nikdy neuměli.

Pan Šobr mi mluví z duše. Měla jsem tu pochybnou čest zúčastnit se semináře na téma Hejného matematika a byl to děs. Jakási afektovaná ženština se sluncem v duší nás nejprve vyzvala, abychom se si s úsměvem hráli  jako děti, a potom začala oslavnou řeč na téma život a dílo pana profesora.Teprve ke konci semináře nás trochu obeznámila s tím, co vlastně skupina pana profesora spolu s nakladatelstvím Fraus vyplodila. Když jsem jí oponovala, že ne každý dokáže tímto způsobem matematiku pochopit, prohlásila, že to nevadí, důležitější je cesta.Tak se asi žáčci chytnou za ručky a budou radostně na své cestě základní školou hledat odpověď na otázku  kolik je jedna a jedna.

A jestli někomu vadí, že se musí učit vzorečky a značky, které jsou obecně platné, tak tyto dětí se učí speciální značky pro tzv. krokování, taky značky pro zvířátka na dvorečku jistého dědy, indické násobení nebo počítání v zemi Biland, kde platí dvojková soustava. To vše na prvním stupni základní školy.

Zajímaván je představa, že chytřejší děti přijdou sami od sebe  na to, jak to funguje, a potom to naučí ty méně bystré.Samozřejmostí je skupinová práce, požívání nejrůznějších pomůcek, které si učitelé samozřejmě musí vyrobit sami  a taky "Duch přátelství, lásky a spolupráce", který se bude vznášet nad školami. Jak by to mohlo fungovat v inkluzivním školství, to si nedovedu představit.

Vývoj slovních úloh:

1960: Dřevorubec prodá náklaďák řeziva za 100 korun. Jeho náklady jsou čtyři pětiny z výsledné ceny. Jaký je jeho zisk?

1970: Dřevorubec prodá náklaďák řeziva za 100 rublů. Jeho náklady jsou čtyři pětiny z výsledné ceny, neboli 80 rublů. Jaký je jeho zisk?

1980 (množinová matematika): Dřevorubec vymění množinu řeziva R za množinu peněz P. Kardinalita množiny P je 100 a každý její prvek má hodnotu 1 rubl. Nakreslete 100 teček reprezentujících prvky množiny P. Množina nákladů N obsahuje o 20 teček méně než množina P. Vyjádřete množinu N jako podmnožinu množiny P a odpovězte na otázku: Jaká je kardinalita množiny teček Z vyjadřující zisk?

1990: Dřevorubec prodá náklaďák řeziva za 100 korun. Jeho náklady jsou čtyři pětiny z výsledné ceny. Jaký je jeho zisk?

2000:("Každodenní matematika") Dřevorubec prodá náklaďák řeziva za 100 korun. Jeho náklady jsou 80 korun a zisk 20 korun. Podtrhněte číslo 20.

2020: Pokácením krásného lesa si dřevorubec vydělal 20$. Co si myslíte o tomto způsobu obživy? Jak se teď asi cítí ptáčci a veverky z toho lesa?

Tak zrovna zlomky jsem v životě využila.Ty rovnice už moc ne. Ale myslím si, že z jednoho prostého důvodu: nikdo nám neřekl, co se tím v reálu dá vypočítat. Věřím, že jinak bychom měli matematiku rádi a neměli bychom s ní problémy.

Když jsem doma řekla, že v rámci dobrovolnictví budu doučovat matiku, fyziku a chemii děti z pěstounské péče, tak se mi vysmáli, protože jsem s tím měla problém. Když jsem se podívala na tu tolik nenáviděnou matiku, tak mi došlo, že ty věci, které jsme se učili na základce, mě vlastně bavily. Občas jsem z nich měla i dobrou známku. Bylo to proto, že nás učili ochotní vyučující. Na střední jsem to štěstí neměla. Chytili jsme starší paní učitelku, která se vyžívala v tom, že může někoho u tabule deptat. Žádnou pochvalu, jen tresty a výsměch. Nic nedovysvětlovala. Navíc jsme neměli k dispozici učebnice, které by za něco stáli.

Avšak to, co vidím u dětí nyní, se s našimi knížkami nedá srovnat (a to jsem ze základky sedm let!). Připadají mi mnohem lepší, všechno popisují tak, aby to pochopil i ten, kdo je doučuje. :))

Bohužel se nezměnila jediná věc: ti lidé, co děti učí, jsou pořád ty zapšklé baby, které neřeknou, k čemu se děti ty nesmysly učí, nebo co se jimi dá vypočítat. Prostě se to naučte a hotovo.

Jako naprostý odpůrce matematiky a maturity z ní si myslím, že kdyby zmizel ten element čehosi neexistujícího, počítání něčeho, o čem vlastně nevíme, co to je, tak by mohla být matematika velice oblíbená. Ale pokud se do studentů tlačí nějaký grafy goniometrických funkcí (přitom goniom. fce jsou samy o sobě super věc), nebo integrály, logaritmy, aniž by jim někdo řekl, co to, do pytle, vlastně počítají, tak mi to připadá jako naprostá ztráta času.

Já myslím, že matematika už strašákem je. A proto bych z třešňových sadů sundal všechny ty směšné slaměné panáky a do větví bych zavěsil obrázky integrálů a goniometrických funkcí. Ať se kosové chytnou za nos.

Matematika je prostě takové síto. Pokud to někomu "pálí", tak ho zlomky nemohou "zlomit". Určitý grif je potřeba, není možné vše odvozovat znovu a znovu. Já jsem měla zase potíže se šprtáním nazpaměť a hodnoty sinu a cosinu těch významných úhlů jsem zas moc spolehlivě nazpaměť neznala, takže mi vždy v hlavě proběhlo bleskové odvození hodnot z rovnostranného trojúhelníku. Ovšem tak rychle, že by nikdo nepoznal, že to neříkám zpaměti. Má to ale tu výhodu, že ty hodnoty znám už navždy.

Vše, co člověk do praktického života z matematiky potřebuje, se naučil zhruba tak do sedmé třídy, hlavně trojčlenku a z geometrie Pythagorovu větu. Na gymnáziu se učí i plno tzv. zbytečností, ale je to typem školy - po maturitě umožňuje studium na kterékoli technické škole. A člověk nikdy neví....

Nemám nic proti zábavnějším formám výuky matematiky, ale mnohdy to musí představovat strašné zdržování s nevelkým efektem. Jako motivační úvod do problematiky nebo souhrnné cvičení propojené s praktickým využitím ano, ale jinak bych zůstala na klasice. Jenže když se má dělat všelijaká inkluze a integrace, tak holt to nepůjde

Mnedle to není ani tak problém speciálně matematiky, ale motivace k učení vůbec. Například když se má dítě učit číst na nějakých nudných textech, jen s tím že jednou v budoucnu mu bude čtení užitečné, tak budou výsledky docela jiné než když mu přečteme první kapitolu něčeho napínavého a pak ho necháme, aby si zbytek dočetlo samo.

Podobně tu matematiku by chtělo více propojit s předměty, kde jsou matematické postupy využívány, tedy zejména s fyzikou a také s programováním. Ukažme třeba dětem, jak si mohou naprogramovat nějakou jednoduchou animaci (například kdysi jsem viděl prográmek, jak po sobě gorily házejí banány - se zanedbáním odporu vzduchu se jedná o paraboly, takže trochu tá analytická geometrie se na tom procvičí).

A místo hledání nějaké "nejlepší" metody výuky to zkusme vyložit několikrát totéž jiným způsobem; jednak si tak každý žák může vybrat, který způsob výkladu je pro něj osobně nejsrozumitelnější, a za druhé je při pohledech z různých úhlů pochopení jakoby plastičtější. S tím také souvisí doplnění o výkladu o nepovinné informace, jejichž znalost se nezkouší a nemusí se je naučit používat každý, ale přesto jejich použití může být pro některé žáky snadnější než tradiční postupy. V matematice to může být například maticový počet, v jazykovědě pak třeba komparativní lingvistika, která může ozřejmit, co mají společného zdánlivě odlišné jazyky a jak nepravidelnosti jazyků vyplývají z pravidelných zákonů jejich historického vývoje.

No je to krásná myšlenka. Jednoduše bychom matematiku předělali tak, aby děti bavila. Bude je ale v životě všechno bavit? Budou se snad jimi řešené životní problémy přizpůsobovat požadavku na zábavnost? Opravdu si autorko myslíte, že je to správná cesta?  No a zadruhé, pokud chcete vychovat technika nebo přírodovědce, tak to prostě zábavnou formou nepůjde. Nevím zda máte představu o matematice, kterou musí zvládnout studenti VŠ technických směrů a také co už musí mít v malíčku, aby se vůbec na VŠ mohli chytit. Ale házením kostky to opravdu nezískají.

Ale to samé přece platí i o jiných předmětech. Pokud např. půjdete studovat historii jen se středoškolskými znalostmi, také se na VŠ nechytíte...

Má to jednu vadu... už jste viděla někoho kdo se učil podle té "metody Hejného" derivovat, integrovat, skutečně dělat statistickou analýzu a nebo skutečnou algebru s prostory a podprostory?

Realita totiž je že na "základních" školách se ve skutečnosti neučí matematika, ale učí se tam pouze a jenom počty...

Valná většina lidí co absolvovala tu Hejného metodu nepřežije derivace a integrály v prvním ročníku vejšky. (náši matematici se s oblibou na chodbě smáli když tyhle lidi vyhazovali...)

Ono totiž matematika ve skutečnosti není "věda". Matematika je univerzální jazyk. S exaktním názvoslovím v kterém nikoho nezajímá nějaká "kreativita" jedince. (Při standardně definované algebře, tělese a operacích...) 1+1=2 to je jazyk kterým se mluví, co si o tom člověk myslí je irelevantní. 

"Věda" je to jen pro velmi malé množství lidí na planetě kteří vytváří nové struktury... (a vzhledem k tomu že nepotřebujeme aby malé děti vytvářeli něco co už bylo dávno vytvořeno je mnohem menší ztráta energie když se to naučí místo toho aby to neustále vymýšleli)

"Kreativní" v matematice smíte být až zcela zvládnete její současný obsah. Pro valnou většinu lidí je tahle matematika skutečně nepotřebná... vystačí si s počty - ale Hejného metoda je ve skutečnosti úžasný zabiják pro kohokoliv kdo má aspirace na techniku a nebo přírodní vědy.

Matematika ve skutečnosti je to "biflování slovíček" aby jste se domluvili... 

mít v ní "kreativní" děti je asi stejné užitečné jako mít kreativní děti v "angličtině"... je sice hezké že si ve třídě můžou vymyslet nové jméno pro slona, ale pokud ho náhodou nevymyslí všechny děti na světě stejně, je to úplně k ničemu.

Realita ovšem je že za Rakousko-Uherska - se obsah matematiky současných základních škol vměstnal snadno do cca 6 ročníků...

dnes se to děti zbytečně učí devět. Chtělo by to především přitvrdit a mít vyšší požadavky na to co musí děti zvládnout.